Světová výstava psů Stockholm / Švédsko 3-6.7.2008
World dog show Stockholm / Sweden - sorry report only in Czech
Letošní světovou výstavu
jsem začala plánovat ještě před odjezdem na loňskou evropskou výstavu do
Zagrebu. Zagreb je destinace kam jezdím často a ráda a tak to pro mne byla
taková obyčejná výstava. Stockholm jsem však považovala tak trochu za
exotiku. Ve Švédsku jsem ještě nikdy nevystavovala a podívat se do této
severské země byl vždy můj sen. Když byly zveřejněny rozhodčí pro světovou
výstavu 2008 , již nebylo třeba se dlouho rozmýšlet. Sestry Charlotte
Sandberg a Ulrica Goransson (obě ch.st. Farmarens společně s jejich matkou
Maine Lundell) mají velmi dobré jméno jako rozhodčí. Už nominace hned dvou
rozhodčí pro jedno plemeno slibovala vyšší počet přihlášených psů. Společně
se světovou výstavou totiž většina klubů pořádala světovou speciální výstavu
svého plemene. Bearded collie se na světové výstavě předváděli v pátek a
svou světovou speciálku měli v sobotu. Na páteční světovou výstavu bylo
přihlášeno celkem 152 psů a fen. Obě pohlavi se předváděla v sousedních
kruzích a systém posuzování byl, jak jsem předpokládala typicky skandinávský.
Tudíž se dalo zvládnout odvystavit fenu i psa v téže třídě bez rizika
nutnosti jednoho vypustit či přenechat jinému handlerovi. Tento způsob
předvedení spočívá v tom, že rozhodčí si nechá nastoupit celou velmi
početnou třídu – tu si dle velikosti kruhu rozdělí do několika skupin a
jednotlivé skupiny nechá proběhnout do kola, aby si mohl udělat prvotní
obrázek o kvalitě posuzované třídy. Poté posuzuje každého psa individuálně
v postoji i pohybu a v kruhu stojí jen další dva až tři jedinci připravení
na posuzování. Ostatní mohou kruh opustit. Vedoucí kruhu pomocí tabulky se
startovními čísly ukazuje kdo další se má připravit do kruhu. Po posouzení
každého jednotlivce zvedne vedoucí kruhu ruku s barvou stužky,kterou pes
získal (růžová = výborná, červená = velmi dobrá, modrá = dobrá), předá ji
vystavovateli s malým dárkem, diplomem a v případě horší známky než výborná
též s posudkem. Po individuelním posouzení nastoupí zpět do kruhu jen
všichni jedinci ocenění známkou výborný a rozhodčí určuje pořadí. Posuzování
obou sester bylo důkladné a mělo jasný řád. Obě se velmi zaměřovali na
stavbu těla, celkovou kondici a pohyb. Ve třídě mladých psů bylo přihlášeno
18 jedinců. Do poslední chvíle měla Česká republika ve hře o umístění
hnědého Limit Vanilka, bohužel na umístění nakonec nedosáhl – i přesto
dostat se do užšího výběru v takto silné konkurenci je velkým úspěchem.
Titul světový vítěz mladých nakonec zůstal ve Švédsku a získal jej černý pes
Alistair´s Takes Two to Tango v majetku chovatelů manželů Andersson.
V mezitřídě bylo přihlášeno 9 psů a s přehledem ji vyhrál anglický import do
Finska - Diotima´s Last Orders v majetku Annie Johnson a Matse Albacka.
Třída otevřená byla velmi silně obsazena více než 20-ti jedinci. Česká
výprava zde měla hned 3 želízka v ohni- Benedikta Vanilka, Firstprizebears
Enfielda, Indiána od Emy Destinové. Většina jedinců v této třídě byli velmi
kvalitní jedinci, mnozí již šampioni a kdo doufal (jako já), že cesta na
stupně vítězů bude z této třídy oproti třídě šampionů jednodušší , mýlil se.
Ostatně tuto třídu vyhrál budoucí Světový vítěz 2009 Moonhill Time to Dream
v majetku paní Merenheimo z Finska, který svedl poměrně napínavý souboj s
Kindle Passion Just Marvelous v majetku paní Lindberg z Norska, pocházející
z německé chovatelské stanice. O vítězi se domnívám, že rozhodl o něco delší
formát těla. Z českých zástupců si nejlépe vedl Firstprizebears Enfield,
který třídu opustil bez pořadí se známkou výborný. Ve třídě šampionů jsme
měli možnost na vlastní oči vidět mnoho psů, kteří zanechali svou stopu ve
skandinávském chovu. Tuto velmi silně obsazenou třídu velkých jmen vyhrál
Honeytaste Hot Stuff v majetku paní Ullatti ze Švédska. Třída veteránů psů
měla jen tři přihlášené jedince a zde měla opět česká výprava svého zástupce
- MultiCh.Natterjack Jay Kay, všeobecně se pravděpodobně očekávalo, že třídu
vyhraje velmi známý MultiCh.Offenbach de Chester v majetku chovatele pana
Bernardiho. K velkému překvapení většiny diváků a za velkého potlesku (hlavně
česká výprava byla opravdu slyšet) udělila rozhodčí titul Světového veterán
vítěze českému zástupci - Natterjack Jay Kay v majetku paní Volkové. Psi
poté nastoupili do soutěže o CAC - ve Švédsku do této soutěže nastoupující
vítězové tříd mladých, mezitřídy, otevřené a veteránů. V případě, že v
některé z těchto tříd je první umístěný pes již švédský šampion nastupuje do
této soutěže další v pořadí se známkou výborná. Titul CAC si odvezl finský
Moonhill Time to Dream , který později i v konkurenci vítěze třídy šampionů
vyběhal titul CACIB a Světový vítěz 2008.
Ve fenách si z českých zástupců vedla naprosto nejlépe Ch.Siggans Felicia v majetku paní Volkové. Tato šarmantní veteránka vyhrála třídu veteránů čímž získala titul Světový veterán vítěz. Ve Švédsku a potažmo v ostatních skandinávských zemích je veteránům věnována zvláštní pozornost a mají též svůj titul BOB - Veterán, který je mezi vystavovateli velmi ceněný. Vítěz tohoto titulu vždy reprezentuje plemeno v závěrečných soutěžích veteránů. Na světové výstavě se Nejlepším veteránem v plemeni stala fena - Ch.Siggans Felicia. Další českou zástupkyní, která zasáhla výrazněji do pořadí v jednotlivých třídách byla Herminona G. od Emy Destinové v majetku paní Vazdové a paní Drtinové svým 3. místem ve třídě otevřené (z 31 přihlášených).
Třídu mladých fen a titul Světové vítězky mladých získala velmi elegantní Philemon Secret Spell v majetku chovatelky paní Selle a paní A.Zink z Německa. Mezitřída byla obsazena jen devíti fenami a zvítězila švédská Lärkängen´s Trendy Miss Wendy v majetku paní Öhqvist. Jak už jsem zmínila třída otevřená fen byla velmi silně obsazená a zvítězila fena z belgického chovu přicestujívší se svou majitelkou paní Grigoryan z Ruska - No-Nonsence Daschenka. Třída šampionů fen byla k mému překvapení obsazena jen 11 fenami. Vítězkou této třídy se stala maďarská Ch.Firstprizebears Cony Island v majetku paní Gecsei a paní Muszlai. Stejně jako u psů nejdříve nastoupili feny o titul CAC. Tento titul získala fena ze třídy mladých Philemon Secret Spell. O CACIB již do soutěže přistoupila i šampionka a získala titul Světové vítězky. Titul BOB zadávala rozhodčí fen - paní Charlote Sandberg. a před soutěží o titul nejvyšší se všichni přemístili ke kruhu psů. Kolem bylo velmi těsno a panovala opravdu napjatá atmosféra, kdy každý byl velmi zvědavý jak toto klání dopadne. Titul BOB si odvezla nesmírně elegantní Ch.Firsptrizebears Cony Island z chovu paní Cornelie Loest-Verelst a v majetku paní Gabriely Gecsei a Ildiko Muszlai. Fena je českým přiznivcům bearded collií velmi dobře známá , neboť naší klubovou výstavu již dvakrát vyhrála. Fena nevyniká extrémní srstí jak bývá často v kruzích zvykem, ale dle mého názoru je svými proporcemi, stavbou těla, pohybem a celkovým výrazem právě tak "akorát".
Ve Švédsku se též v kruhu plemene vybírá vítěz párů a chovatelských skupin, který pak reprezentuje plemeno v závěrečných soutěžích. Páry v plemeni vyhráli opět čeští úspěšní veteráni MultiCH.Natterjack Jay Kay a Ch.Siggans Felicia v majetku paní Volkové. Nejlepší chovatelskou skupinou se stala SVASSAS chovatelky paní Eneqvist ze Švédska, která se později v závěrečných soutěžích umístila na krásném 2.místě ve velmi silné konkurenci ch.sk. ostatních plemen.
Závěrečné soutěže na světové výstavě měli opravdu lesk a zář , která těmto soutěžím na takto prestižní akci náleží. Pořadatelé nachystali několik přípravných kruhů a tak pro vystavovatele bylo někdy čekání na nástup na hlavní podium opravdu velmi dlouhé až úmorné. Ovšem při akci takového významu je dobrá organizace základem úspěchu pořadatelů. Hlavní kruh byl překrásně vyzdoben v národních žlutomodrých barvách. Hlavní fotografování vítězů probíhalo krátce po vyhlášení výsledků a poté dlouho na stupíncích určených pro vítěze v zákulisí. Zástupkyně našeho plemene skupinu FCI I. vyhrála, její majitelka a handlerka Gabriela Gecsei byla nesmírně dojata a jen stěží zadržovala slzy. Fena se stala také nejúspěšnějším maďarským psem na světové výstavě. Po návratu domů ji čekali příjemné povinnosti vítězů - nesčetné gratulace od kynologické i nekynologické veřejnosti, účast v televizním vysílání podobném naší "Snídani s Novou" a samozřejmě krátká reportáž v hlavní televiziní zpravodajské relaci. Opravdu bych si přála, kdyby též v Čechách byla kynologii při výrazném mezinárodním úspěchu věnována taková pozornost celostátních medií. Stále mám v živé paměti fantastický úspěch (vyhrál BEST IN SHOW) českého kerry blue teriéra na evropské výstavě v Paříži, o kterém i kynologická média informovala vesměs jen velmi stroze.
pár našich fotek ze světové výstavy
naše videa ze světové výstavy naleznete / our videos from WDS can be found on
Světová speciální výstava - Tullinge / Švédsko - 5.7.2008
World specialty Tullinge/ Sweden - 5th July 2008
Při světové výstavě se konala též Světová speciální výstava bearded collií - zde zaznamenal český chov historický úspěch, kdy mezi 93 přihlášenými fenami (celkem přihlášeno 183 beardies) titul BEST OPPOSITE SEX domů odvezla Hermiona G.Od Emy Destinové ve spolumajetku chovatelky paní Vazdové a paní Drtinové. Srdečně gratulujeme.
Firstprizebears Enfield vyhrál třídu otevřenou psů ( 30 přihlášených)
Nejlepším párem výstavy byli čeští - Natterjack Jay Kay + Siggans Felicia (maj. D.Volková)
Naše fotogalerie ze speciálky / Our photogallery from the specialty
Odkazy na další fotogalerie z víkendu ve Švédsku / Links to the more photogaleries from Sweden
Jana Crhova´s photogallery - WDS
Jana Crhova´s gallery - Specialty Part I.
Jana Crhova´s galler - Specialty Part II.
Malgorzata Figas´s photogallery
Johanna Korpiijaako s photogallery
Photogalleries linked on Gertie s site
Naše cesta a pár dní navíc strávených ve Švédsku
Jak už jsem psala na začátku cesta do Švédska byla plánována již víc jak rok předem. Už v květnu 2007 jsem nám zajistila ubytování ve stockholmském hotelu dle internetových stránek světové výstavy. V té době již byly všechny hotely té levnější kategorie zcela vyprodány a volná místa byla jen v hotelích střední a vyšší cenové kategorie. S našimi přáteli z Belgie a Finska jsme se domluvili na rezervaci stejného hotelu, aby nám odpadlo cestování na společné večeře jak jsme je absolvovali v Helsinkách před 2 lety. Tento způsob rezervace pomocí agentury na stránkách světové výstavy byl velmi praktický. Cena nebyla o nic vyšší než při rezervaci přímo v hotelu a odpadlo mailování a telefonování do několika hotelů s dotazy o ceně a možnosti ubytování se psem, neboť všechny hotely nabízené touto cestou akceptovali psy v pokojích hostů. Dále zbývalo rozhodnout o způsobu cestování. V té době jsem ještě neměla úplně jasno, kteří psi s námi do Stockholmu pojedou- respektive o Leečkovi bylo rozhodnuto rychle, ale chěla jsem vzít ještě jednoho psa a v té době jsem ještě vůbec netušila kterého. Po zkušenosti s útrpným cestováním do finských Helsinek jsme zvažovali cestu letadlem. Letenka z Vídně či Berlína byla v té době za celkem směšnou cenu, ovšem při připočítání ceny zapůjčení většího vozu (do Fiatu Punto bychom se opravdu nevešli), celková cena přesáhla výdaje, které bychom v té době dali za pohonné hmoty do našeho vozu + cenu trajektu. V době plánování cesty nás zastihla šťastná novina o rozšíření naší rodiny o nového člena. Jasným povelem hlavy rodiny bylo rozhodnuto o volbě cesty letadlem pro rychlejší přesun s drobečkem Lukášem. Přiobjednala jsem tedy letenku pro ještě jednoho člena naší výpravy – mou sestru, která se bude o Lukáše starat zatímco já a Pavel budeme mít na výstavě plné ruce psů a fotografování. Krom toho jsem se rozhodli pro prodloužení našeho pobytu o krátkou dovolenou. Pro přesun veškerého materiálu z letiště již Ford S Max nebyl dostačujícím autem a tak bylo potřeba změnit též rezervaci typu půjčovaného vozu tak, aby se tam pohodlně vešli 3 dospělí lidé + vajíčko s téměř půlročním miminem, dvě plastové bedny se psy, kočárek a několik zavazadel. Tyto záležitosti okolo našeho výletu byli zařízeny cca v polovině léta 2007 a tak jsem si jen dala poznámku do kalendáře upozorňující mne na první uzávěrku výstavy tak, abych nakonec při všem tom zařizování nezapomněla na to nejdůležitější – přihlásit psy na výstavu. Musela jsem též myslet na očkování a testy na hladinu protilátek proti vzteklině v krvi, abychom měli vstup do Švédska bezproblémový. Informace o veterinárních podmínkách vstupu jsou k nalezení na www.sjv.se Dále zbývalo zvážit, kdo s námi nakonec do Švédska pojede jako druhý pes Ve hře byli obě moje holky Goldie a Leonka, které však v době světové výstavy již budou asi 14 dní dvouleté a tudíž musí do třídy otevřené a poté též hnědý Willy do třídy mladých – který by však byl právě devíti měsíční. Nakonec po zvážení všech pro a proti padla volba na Goldie, která v té době na rozdíl od Leečka ještě neměla krevní testy a tak je bylo potřeba udělat. Obě výstavy – světovou i speciální jsem přihlásila online přes internet. Velmi jednoduchý a praktický způsob přihlášení, který již zavedli i organizátoři mnoha výstav ve střední Evropě. Jen v ČR je potřeba stále využívat služeb České pošty (krom výstavy v Brně jejíž systém přihlašování online se v prvním roce příliš nepovedl). Čím více se blížil termín výstavy tím jsem slyšela od více a více vystavovatelů z ČR kdo se tam chystá. Začínalo se zdát, že výstava ve Stockholmu bude mít opravdu početnou českou výpravu. Číslo 13 přihlášených psů a jejich majitelů a doprovodu je opravdu úctyhodné když si uvědomíme, že vzdálenost z Prahy do Stockholmu činí 1700km (přes Dánsko). Všem účastníkům patří za výbornou reprezentaci českého chovu velký dík. Ať už kdokoliv dopadl jakkoliv a možná některé známky byly zklamáním, rozhodně se díky Vám zapsala Česká republika velmi tučným písmem do mapy chovu bearded collií v Evropě.
S několika českými účastníky jsem se ještě viděla na
výstavě v Brně – víkend před světovkou ve Stockholmu. Při loučení jsme si
popřáli šťastnou cestu a na viděnou za týden na severu Evropy. Víkend před
odjezdem byl ještě dosti hektický. Loučila jsem se s posledními štěňátky
vrhu H, kteří odjížděli do svých nových domovů a pak už jen začínala pomalu
balit na cestu. Bylo to pro mne velmi neobvyklé balení, pořád jsem musela
myslet na to, že máme jen 20kg do letadla na osobu (naštěstí tento limit
platil i na malého Lukáška). Musela jsem mít zabalené šampony tak, aby mi
stačili na vykoupání psů před výstavou , nechybělo mi a zároveň zbytečně moc
nezbylo. Zbytky jsem nazpátek vézt nechtěla. Zabalila jsem několik starých
psích ručníků, o kterých jsem si byla jista, že je případně také mohu nechat
ve Švédsku a nebude se mi po nich stýskat. Nakonec bylo zabaleno jeden kufr
pro mne, jeden pro psy, jeden pro Lukáše a Pavel si naštěstí bral golfový
bag a tudíž měl většinu věcí buď v něm či v mém kufru. Ve čtvrtek ráno jsme
vyrazili směr Berlín s časovou rezervou 4 hodin, která se nakonec ukázala
dostatečná i přesto, že jsem si nevím proč spletla letiště Berlín –
Schönefeld , ležící na jižním okraji Berlína pro nás de facto při cestě, s letištěm
Berlin- Tegel odkud jsme odlétali my , a které se nachází na opačném konci
Berlína. Berlín- Tegel je bývalé vojenské letiště s nepříliš přehlednou
organizací a infrastrukturou , ale nakonec jsme vše zvládli a zaparkovali
před letištní odletovou halou. Vyložili jsme veškerý objemný náklad z auta,
složili přepravky pro psy a hurá na palubu. Personál na letišti byl velmi
ochotný a milý a psy jsme si mohli ponechat až do půl hodiny před odletem.
Lee i Goldie letěli poprvé. Leečkovi se asi zdála doba v nákladové prostoru
nějak dlouhá když cestující nastupovali a poté pilot nějakou dobu jezdil po
ranveji než-li jsme odstartovali a tak jsem ho slyšela dole štěkat stylem: „proč
jsem tady? Buď mne pusťte nebo ať už se něco děje“ Po vzletu už byl v podpalubí
klid a já měla jistotu, že Lee s námi do Švédska opravdu letí. Letiště
Arlanda – mezinárodní letiště ve Stockholmu nás překvapilo svou dalo by se
říci až provinčností. Stockholm je také kandidátem na některé z příštích
olympijských her, ale
letiště Arlanda rozhodně nevypadá, že by bylo
připraveno na nějaký opravdu silný provoz. Na druhou stranu je příletová
hala vyzdobená ohromnými portréty významných švédských umělců, sportovců či
vědců. Návštěvníka okamžitě napadne, jak jsou
Švédové nesmírně hrdí na své
občany, kteří se světově proslavili a tím zviditelnili i svou zemi. Hned v příletové
hale bylo každému jasné, že ve Stockholmu se koná světová výstava psů. Byl
zde pultík se stručnými informacemi o světové výstavě, typické zelené
igelitové pytlíky pro majitele psů, aby po nich mohli uklidit (stejné byli i
později na výstavišti kdykoliv k dispozici) a psí toaleta s dřevěným kůlem a
opravdovou trávou.
Kufry a ostatní zavazadla krom psů jsme dostali ve velmi krátkém čase a společně s německými majiteli velškorgi a glen of imal teriéra jsme čekali na své miláčky. Netrvalo dlouho a v příletové hale jsem úplně osiřeli a stále jen čekali kdy nám přivezou zvláštním vchodem naše psy. Pracovník letiště nám po naléhání sdělil, že problém je s výtahem , psi čekají v přízemí u výtahu , ale ten nefunguje. Nabídla jsem se tedy, že si pro psy dojdeme sami po schodech. To však nebylo z bezpečnostních důvodů možné. Nakonec nám tedy pracovníci letiště psy donesli v přepravkách ručně po schodech. Velmi milá paní z celní kontroly zvířat už poté ani nekontrolovala očkovací průkazy s potřebnými vyšetřeními a jen nám popřála hodně štěstí na výstavě.
Nám tedy již zbývalo jen najít půjčovnu aut, kde jsme měli zamluvené auto a vydat se směrem k hotelu ve Stockholmu. Záhy se ukázalo, že ani tento úkol nebude až tak snadný jak jsme obvykle zvyklí. Půjčovna aut (žádná půjčovna aut) se nenacházela přímo v areálu letiště, ale asi 3 km od letiště a bylo nutné tam dojet autobusem. Tento byl sice zdarma, ale dostat do plného autobusu všechna naše zavazadla – tj. dvě objemné bedny ať už se psy nebo bez nich, dále kočárek s dítětem, golfový bag, a 4 zavazadla vážící bezmála 20kg + každý z nám měl jednu příruční tašku – se zdálo být skoro nemožné. Rozhodli jsme se tedy, že Hanku se zavazadly a se psy ponecháme v podzemním parkovišti a my s Pavlem a Lukášem pojedeme autobusem do půjčovny aut pro auto a pak se pro všechny vrátíme. Další už jen lehkou komplikací , ale překvapivým faktem pro nás byl výtah rozměrů z běžného paneláku z letištní haly do podzemního parkoviště. I přes dotazy jsme větší výtah nenašli. Bohužel ani jeden z těchto malých výtahů nakonec nefungoval – jak se zdá tento den vypověděli službu všechny výtahy na letišti ve Stockholmu. Nezbývalo než použít schodiště.
Převzetí auta již naštěstí proběhlo bez větších komplikací a s cedulkou „NO PETS“ (žádná zvířata“) v autě jsem si už hlavu vůbec nelámala.
Navigace nás spolehlivě dovedla do hotelu Scandic Alvik na předměstí Stockholmu. Zde nás uvítal velmi útulný a v typicky skandinávském stylu zařízení pokoj. Konečně balzám na mou duši, zvlášť poté co jsem věděla, že celé odpoledne strávím na pokoji koupáním a česáním psů. Pavel s Hankou a Lukášem se vydali do města a vrátili se až velmi pozdě večer plni dojmů ze studeného a poměrně špinavého Stockholmu. Skoro se mi jejich vyprávění nechtělo věřit neboť má představa Švédska se rýsovala ve velké čistotě a naprostém respektu k životnímu prostředí. Sama jsem jim však po nedělní prohlídce Stockholmu musela dát za pravdu. Stockholm je město válejících se odpadků a nepořádku i v blízkosti fungujících restaurací a kaváren. Snad se jejich majitelé spoléhají na všudy přítomný vítr, který nepořádek odnese zase o kus dál. Na druhou stranu Stockholm sálá atmosférou námořního přístavu, královského sídla, voní studeným mořem, které prostupuje téměř celým městem (Stockholm leží na desítkách ostrovů) a nenechá Vás na pochybách, že odsud je to určitě blíž k severnímu polu než k rovníku. Na prohlídku Stockholmu jsme neměli až tak moc času a vzhledem k velmi studenému počasí jsme zavrhli nedělní prohlídku Stockholmu lodí, jak nám někteří zkušení cestovatelé doporučili. Viděli jsme však to nejdůležitější nebo možná spíše nejznámější z historického centra – Staré Město- Gamla Stan, které se nachází na 3 ostrovech a je protkáno malebnými uličkami plnými kaváren, restaurací, obchůdků se suvenýry a galeriemi. Leží zde také Královský palác i Královský Zámek (Kungliga Slott).
V neděli po prohlídce Stockholmu jsme vyrazili na cestu na ostrov Barnens O, kde jsme měli rezervovanou chatku. Rezervaci jsem provedla přes internet pomocí agentury, která chatky na tomto ostrově vlastní a pronajímá. Jediné co se mi moc nezdálo byla nutnost platby předem na účet, ale vzhledem k tomu, že chatka se nám líbila byla za přijatelnou cenu a i veškeré mé doplňující otázky pracovnice agentury bez výhrad odpověděla, rezervaci jsem provedla. Cestou tam jsme se jen bavili o všech možnostech jak může chatka vypadat a jaké to na ostrově bude. Dle předběžných informací byl ostrov vzdálený cca 110 km severně od Stockholmu. Dalo se na něj běžně zajet autem a de facto celý ostrov sloužil jako rekreační oblast. Patří do oblasti ARCHIPELAGO – tak je nazýváno skalnaté pobřeží jeho bezprostřední okolí severně od Stockholmu. Průvodci nelhali – Archipelago je naprosto úchvatná oblast plná pitoreskních domečků na ostrůvcích. Nám docela trvalo než jsme oblast našli neboť naše navigace vypověděla službu asi 40 km za Stockholmem , kdy nám bez přestání hlásila, že jsme na místě ačkoliv jsme byli uprostřed dálnice a moře nebylo ani na dohled. Za pomocí místní reklamní mapy, kterou jsme dostali zdarma u pumpy , protože běžnou mapu v sortimentu vůbec neměli a při dotazu po ní obsluha vůbec nachápala co chci, jsme ostrov Barnens Ö našli. Rezervovaná chata Mors Stuga byla přesně taková jako na obrázku na internetu. Klíč jsme našli v otevřené chatce uvnitř jak bylo předem domluveno, uvnitř bylo teplo, čisto a útulno. Na dohled jsme měli moře a kolem spoustu místa, kde mohli psy volně běhat. Bohužel celou idylku nám naprosto zkazila sousední chata vzdálená dostatečně tak, aby se sousedi nerušili. Ovšem to by těmi sousedy nesměl být blíže neurčitelný počet dětí afrických přistěhovalců, kteří se s obrovským zájmem seběhly k nám a chtěli si hrát se psy, chtěly vyzkoušet co všechno vydrží a když už hrozilo, že i jinak mírumilovné beardedky by si opravdu nenechali vše líbit, musela jsem Goldie i Lee zavřít do chatky. Hluk venku ovšem neustával. Byla neděle a telefon v agentuře, která nám chatku pronajala nikdo nezvedal. Situaci jsme se tedy rozhodli řešit v pondělí. Po důrazné reklamaci a stížnostech nám agentura vyšla vstříct a přestěhovala nás do chaty v jiné části ostrova. Tato chata byla mnohem větší a její umístění přímo u moře bylo naprosto idylické. Okolo spousta místa pro psy a pro nás. Dalo by se říci ideální dovolená, které celý týden chyběly jen vyšší teploty a slunce.
Během týdne jsme podnikly několik výletů do okolí –
navštívili jsme Vikingskou vesnici. Zde pár nadšenců žije přes léto stejným
stylem jako před stoletími žili Vikingové a velmi populární formou vtahuje
návštěvníky do jejich života
(několik představení či vyprávění též v angličtině).
Několikrát jsme se také toulali v překrásném archipelagu a uživali si
výhledů na moře a majáky. Lee and Goldie běhali ve voňavých lesích plných
borůvek. Jedno odpoledne jsme trávili též golfem , který je ve Švédsku
nesmírně populárním sportem a hřiště se dají najít doslova na každém rohu.
Hráli jsme ve společnosti našich psů a stejně tak několik dalších golfistů.
Jak jsme si stačili během těch pár dnů ve Švédsku všimnout, Česká republika zde má poměrně dobrý zvuk. Na silnicích potkáte neuvěřitelné množství škodovek – především Fabií a Octavií, v hospodách se pije jen švédské a české pivo a v některých to švédské vůbec nemají. Česká piva, která jsme běžně viděli i pily, ale nebyla jako na většině míst v zahraničí – tj. Pilsner Urquel a Budvar. Zde bylo mnohem víc k vidění a ochutnání Starobrno, Zlatopramen a ostatní ne až tak věhlasné značky.
... vyprávění bude možná pokračovat... když najdu čas....
