Evropská výstava psů – Bratislava – 3.10.2003

Letošní evropská výstava se konala z českého pohledu za humny – v půlmilionovém hlavním městě Slovenska – Bratislavě.

Již dlouho před konáním výstavy jsem neskrývala své rozpaky a obavy o kvalitu organizace. Několikrát jsem se zúčastnila dnes již tradiční dvoudenní srpnové mezinárodní výstavy a vždy jsem byla více méně rozčarovaná ze zmatku, který tam panoval. Beardedky se vždy vystavovali v pavilonu B v prvním patře a kdo nevěděl, že nejlépe je zaparkovat na střeše přilehlého pavilonu a pak všechny věci dopravit velmi jednoduše do pavilonu B – ten měl prostě smůlu a buď ho čekala dlouhá fronta u jednoho maličkého výtahu nebo vynošení všech věcí do schodů – což je úkolem pro opravdu velmi zdatné jedince.

Závěrečné soutěže se vždy konaly v samostatném pavilonu C, kdy soutěžící museli čekat v podzemních garážích – než-li budou přizváni do přípravného kruhu – mezi klecemi a stoly, na kterých se upravovali psy a přípravným kruhem – což byl de facto jen kousek betonu před pavilonem – jezdila auta vystavovatelů, kteří již výstaviště opouštěli. Do pavilonu bylo možné se dostat jen vchodem na druhé straně – takže bez pomocníků soutěžící vůbec netušili – neviděli, neslyšeli – co se děje uvnitř a byly odsouzeni jen k nekonečnému čekání.

Všechny tyto zážitky ve mně vyvolávali velmi smíšené pocity před Evropskou výstavou – a nejen sobě, ale i slovenské kynologii jsem moc přála, aby se nestala evropskou ostudou. Evropská výstava byla též první výstavou v tomto regionu, které se osobně zúčastnili moji přátelé – Conny a Joop Hartmanovi z Belgie – po mnohých pozváních jsme konečně našli vhodný čas a příležitost nejen k návštěvě našeho domu, který je domovem pro mnohé jejich miláčky, ale též k návštěvě Prahy, která měla být pro Joopa premiérou a pro Conny návratem po mnoha letech.

Evropská výstava byla již v předchozích dvou letech velmi intenzivně propagována na všech významných evropských výstavách prezidentem Slovenské kynologické jednoty a prezidentem organizačního výboru výstavy Ing.Štefanem Štefíkem a jeho týmem a nakonec se ukázalo, že veškeré jejich snažení přineslo opravdu velmi sladké ovoce v podobě mnoha spokojených vystavovatelů, diváků a návštěvníků z celé Evropy – což dokládá mnoho pozitivních ohlasů – mj. článek v anglickém týdeníku „Our dogs“ nazval bratislavskou evropskou výstavu tou nejlepší evropskou výstavou všech dob.

Jistě se najde mnoho z těch, kteří na výstavě najdou mnoho negativ a problémů, které se vyskytly a možná se některým z Vás bude zdát můj článek málo objektivní vzhledem k výsledkům, o kterých se mi před výstavou jen zdálo – ale to je právo každého z Vás kdo tento článek bude číst a kdo se výstavy osobně zúčastnil. Objektivní pravdou však zůstává, že i přes některé drobné nedostatky se evropská výstava s běžnou mezinárodní výstavou v Bratislavě nedá srovnat – atmosférou, organizací, úklidem, závěrečnými soutěžemi atd.

Na Evropskou výstavu bylo přihlášeno něco málo přes 10 tisíc psů z mnoha evropských zemí –osobně se domnívám a některé reakce mých přátel a známých tomu nasvědčují, že většímu počtu přihlášených psů zabránil jen fakt, že Slovensko není členem Evropské unie a ti, kteří se v tomto roce kvalifikovali na účast na prestižní anglické výstavě Cruft´s, by se této výstavy nemohli zúčastnit, neboť jednou z podmínek pro vstup psa do Velké Británie bez karantény je nepřetržitý pobyt psa na území Evropské unie v předchozích 6-ti měsících. S podobným problémem se potýkali též vystavovatelé, kteří plánovali v dalších šesti měsících vystavovat ve Švédsku či Norsku. Na druhou stranu na žádné velké výstavě nebylo doposud možno potkat 1000 psů přihlášených z Ruska.

Při evropské výstavě mnoho klubů pořádalo též svoje speciální či klubové výstavy – stejně tak učinil i slovenský klub pro plemena bearded collie,border collie a bobtail. První výstavní den – pátek 3.10.2003 patřil I. FCI skupině a tedy též 66 přihlášeným bearded colliím, které posuzoval anglický rozhodčí pan Vic Salt. Tento den byl na Slovensku běžným pracovním dnem a díky tomu jsme se, při tradičním velkém zájmu slovenských diváků o výstavy psů, nemuseli s desítkami diváků tlačit v blízkosti kruhu a mohli jsme celkem pohodlně sledovat veškeré dění.

Výstavní kruh se nacházel tradičně v hale B a klidně mohl být větší – myslím, že i díky rozměrům kruhu zvolil rozhodčí pro nás možná trochu netradiční posuzování – každého psa posoudil v postoji a poté v pohybu do trojúhelníku a v pohybu tam a zpět. V žádné třídě jsme neviděli všechny psy v pohybu najednou – což by v některých třídách právě díky rozměrům kruhu byl problém, i když sama takové posuzování upřednostňuji – při pohybu všech jedinců bojujících o tituly nejvyšší jsou při tomto způsobu posouzení rozdíly mnohem zřetelnější. Pravdou však je, že pro zkušeného rozhodčího by neměl být problém závažnou vadu v kostře, která se v pohybu vždy zřetelně projeví,  rozpoznat a pojmenovat i při individuálním posouzení.

Bearded collie se do Bratislavy sjeli z České republiky, Polska, Maďarska, Ruska, Německa, Belgie, Slovinska, Chorvatska, Itálie – přihlášení španělští vystavovatelé bohužel nedorazili. Pro mne osobně byla velkým překvapením neúčast jediného vystvovatele ze sousedního Rakouska a účast pouze jediného vystavovatele z Německa.

Již při přihlašování evropské výstavy bylo jasné, že Patche (Ch.Firstprizebears Apache) budu na této přestižní akci předvádět já, neboť jeho majitelka přihlásila do třídy šampionů také legendárního MultiCh.Firstprizebears Vancouvera. I přesto, že jsem Patche předváděla již několikrát a mám jeho vrtochy celkem přečtené – jeho předvedení na takto prestižní akci mi bylo velkou ctí a přiznám se i k menší trémě. Už předešlý večer na hotelu jsem Patchovi domlouvala, že se musíme snažit alespoň neudělat ostudu – zvlášť když proti nám nastoupí takový ostřílený šampion jako je Vancouver.

            Posuzování začalo tradičně třídou dorostu psů, ve které se osamoceně předvedl v ČR často vystavovaný plavý Asterix Fawn Elbeland pana Formánka – oceněn byl známkou velmi nadějný. Ve třídě mladých nastoupila k mému údivu poměrně slabá konkurence a titul Evropského vítěze mladých si odvezl hnědý Really No-Nonsense´s Barney majitelů Ediers van Leuven z Belgie. Za zmínku stojí též třetí místo v ČR dobře známého Akima z Veselého Kopce majitelů manželů Dvořákových – dle mého mínění Akima o vyšší umístění připravila jen nezkušenost a malé zazmatkování jeho paničky v rozhodujících chvílích. Třídu střední ze dvou nastoupivších jedinců vyhrál No-Nonsence´s Booster majitelů van d.Berghe Lagring z Belgie. Větší pozornost diváků směřovala k dále nastoupivší početnější třídě otevřené, kterou dle mého názoru celkem s přehledem vyhrál Ch.Double Scotch Blue Jolly Joker – to už jsem já ale byla připravená nastoupit s Patchem do třídy šampionů, kde proti nám stáli samí mnohonásobní šampioni – nechci je tu všechny vyjmenovávat, ale podívejte se do výsledků, ze kterých je zřejmé, že ani jedno jméno není neznámé. Patch byl mezi nimi všemi nejmladším šampionem a já před nástupem do kruhu tou nejztrémovanější handlerkou – v kruhu už tréma neměla co dělat, protože tam tak nezkušený pes jakým je Patch ze všeho nejméně potřebuje ztrémovaného handlera. Posuzování proběhlo standardním způsobem a vyhlášení výsledku též – rozhodčí totiž vždy ukázal na toho kdo je na prvním místě a pak uděloval místa další. Když v závěru všichni šampioni stáli v očekávání verdiktu – rozhodčí pokynul směrem ke mně a bylo jasné, že vítězem třídy šampionů se stal právě Patch ! Pro mě i pro něho to bylo takovým překvapení, že jsem jsem jen stěží vnímala druhé místo Vancouvera a třetí a čtvrté místo českých psů jsem si vlastně přečetla až ve výsledcích. V tu chvíli mi bylo jasné, že nastoupíme proti konkurenci vítěze ze třídy otevřené a střední – upřímně řečeno především vítěz třídy otevřené byl pro Patche dle mého názoru tou největší konkurencí. Rozhodčí znovu posoudil všechny psy v pohybu a v postoji a poté jeho nastavená dlaň mířila ke mně a Patchovi – opravdu se Apache stal Evropským vítězem a čekala ho ještě soutěž o BOB! Poté rozhodčí povolal do kruhu druhého ze třídy šampionů a po opětovném posouzení ještě tohoto psa – Vancouvera – udělil titul res.CACIB právě jemu ! Nejenom pro mne, ale především pro majitele a chovatele obou psů to byla nesmírná radost. Zbývala jenom chvíle na fotografování a běžela jsem pro Luku, který byl již připraven se mnou nastoupit do třídy  veteránů. Jeho konkurencí byl v Čechách velmi dobře známý Ch.Natterjack Just Czeching – tito dva již zasloužilí šampioni stáli vzorně v kruhu přičemž se nic nedělo a rozhodčí nevěděl co by měl posuzovat – následně nás začala vedoucí kruhu vykazovat z kruhu s tím, že do další soutěže nastupujeme později – nevšimla si, že mám již jiného psa a jiné startovní číslo a tito dva krasavci, kteří tu již nějakou dobu předpisově stojí ve výstavním postoji by si zasloužili posouzení , neboť se jedná o třídu veteránů. Po vysvětlení tohoto drobného nedorozumění, byli oba psi pečlivě posouzeni a nejlepším veteránem se stal MultiCh.Firstprizebears Lukachukai – z čehož jsem měla radost nejen já, ale i majitelé jeho přítomných potomků.

            Soupeření u fen se mi zdálo při pohledu do katalogu také velmi zajímavým – ovšem neúčast mnoha fen uvedených v katalogu tak trochu zamíchala mnohá očekávání. Díky tomu se dle mého názoru nejzajímavější souboje udály ve třídě mladých a ve třídě šampionek.

            Ve třídě dorostu fen nastoupili dvě štěněcí slečinky – Africa Black Elbeland v majetku chovatele p. Gulyáse a Sandauri Arizona is Stali přicestujivší se svou majitelkou R.Gerasimenko z Ruska – obě se předvedli ukázkově, ale pravděpodobně proto, že obě jsou ještě štěňátky, na kterých se bude mnoho vyvíjet – obdrželi známku nadějná.

            Třída mladých fen byla zastoupena početněji než-li u psů a titul Evropského vítěze mladých si odvezla do Maďarska fena ze slovenského chovu – Dea-Dro Karoline – v ČR známá především svým vítězství Nejlepšího mladého jedince na klubové výstavě.

            Třída střední fen byla obsazena početněji než třída otevřená a vítězkou se stala polská Camelia Candy Marinus v majetku chovatelky paní Grzogorzewské.

            Ve třídě otevřené se sešli pouze čtyři fenky a zvítězila maďarská Wandering Spirit Hay-Day´s Hazard.

            Do třídy šampionů nenastoupila pouze jediná fena – obě první místa obsadili feny přicestujívší z Belgie –na prvním místě Patchova sestra Ch.Firstprizebears Aspen a na druhém místě Ch.No-Nonsense´s Zuperzayn majitelů Van d.Berghe-Lagring. V souboji o titul CACIB-Evropský vítěz a reserve CACIB si i tyto tituly v konkurenci vítězek tříd střední a otevřené rozdělily tyto dvě šampionky. V tu chvíli jsem věděla, že naše plány, kdy jsme se rozhodli, že po tom úžasném vítězství obou chlapců nastoupíme do boje o BOB já s Patchem a Conny s Lukou – byly tytam. Neboť tu byla další adeptka na titul BOB a protože Aspen je děvče opravdu velmi tvrdohlavé a pro handlera, který ji nezná velmi dobře je opravdu tvrdým oříškem- museli jsme udělat menší změnu a Luka jakožto nejzkušenější člen nastoupivšího týmu byl předveden jeho chovatelem, který se kruhu objevuje již jen sporadicky – Joopem Hartmanem. Ta chvíle, kdy jsme nastoupili do boje o BOB tři zástupci chovatelské stanice Firstprizebears – Evropský vítěz Ch.Firstprizebears Apache, Evropská vítězka Ch.Firstprizebears Aspen a nejlepší veterán – MultiCh.Firstprizebears Lukachukai, mi vzdáleně připomněla okamžiky při loňském Bundessiegeru v Dortmundu, kdy jsme v boji o titul BOB stáli se čtyřmi Firstprizebears a já tenkrát též předváděla Patche jakožto nejlepšího mladého psa, který se k údivu všech - jak nás vystavujících, tak diváků – stal Vítězem plemene na nejprestižnější německé výstavě. Ani se mi nechtělo pomyslet, že by se tento úspěch mohl opakovat na Evropské výstavě psů – ovšem nyní kdy je známo, že to opravdu byl Patch, který na výstavě získal titul BOB, musím konstatovat, že přece jen byl již o rok starší a o rok zkušenější. Díky němu jsem zažila ten úžasný pocit a pět minut slávy – kdy se můj miláček stal tím představitelem plemene, který bude bearded collie reprezentovat v kruhu závěrečných soutěží na výstavě, která je vrcholem evropského kynologického dění! Patchi – děkuju – vím, že jsi vyjímečný !

Po nezbytném fotografování a upřímných gratulacích těch kteří nám drželi palce, zbyl čas tak akorát na venčení, občerstvení psů i nás a přesun k pavilonu C, kde se konaly závěrečné soutěže.

Nejvýhodnějším se ukázalo přemístit se se všemi psy a věcmi na parkoviště v těsné blízkosti přípravného kruhu. Tentokrát však bylo organizátory striktně zamezeno jakémukoliv pohybu aut v bezprostřední blízkosti přípravného kruhu, který byl sice ve stejných místech jako při běžné mezinárodní výstavě – ovšem tentokrát v celém svém rozsahu pokryt tmavě červeným kobercem a u vchodu byly umístěny monitory, na kterých bylo možné sledovat dění uvnitř pavilonu. V přípravném kruhu se pohyboval tým organizátorů, který měl na starost hladký průběh a správné seřazení plemen před nastoupením na soutěžní plochu. Prvním želízkem v ohni závěrečných soutěží byl Luka v soutěži veteránů, kterých nastoupila pěkná řádka a v přípravném kruhu jsem si tipla jako vítěze krémového afgána v naprosto nevídané srsťové kondici , který se svou handlerkou v červeném kostýmku tvořil nepřehlédnutelnou dvojici. Věřila jsem, že Luka ač již notně unaven při vstupu  do velkého kruhu předvede další se svých pro mne nezapomenutelných výkonů showmana a nezklame mě.  Opravdu nezklamal a kruhem po nástupu proplul se svou pověstnou grácií – rozhodčí Erwin Deutcher ho vybral do užšího výběru 10-ti finalistů. Po individuálním posouzení každého finalisty, byli všichni soutěžící požádáni o opuštění kruhu a zpět do kruhu byly voláni ti, kterým patřili první tři místa. Můj tip na vítěze vyšel – stal se jím opravdu nepřehlédnutelný afgán !

Po návratu jsem se obávala nedostatku času na přípravu Patche do závěrečných soutěží, ale vzhledem k tomu, že organizátoři mezi jednotlivé závěrečné soutěže vkládali ukázky tance se psem a „roztleskávačky“ připomínající spíše americkou basketballovou ligu se starali o neustálou pozornoust publika v pavilonu, měli jsme opravdu dostatek času na přípravu do závěrečných soutěží – včetně venčení.  Čekání v přípravném kruhu po přidělení pořadí nástupu se zdálo být nekonečné a já si ho krátila klábosením s majitelkou opravdu velmi krásného australského ovčáka – oba psi byli jsi notně unaveni. Těsně před nástupem do závěrečných soutěží jsem se snažila ještě Patche trošku rozveselit a dodat mu lepší náladu v pozdním odpoledni – ale bohužel Patch tak trochu postrádá to „showmanství“ , které je vlastní Lukovi. Plemena do soutěže skupin byla seřazena podle abecedy a tak jsme nastupovali mezi prvními. Když už Patch stál ve výstavním postoji vbíhala do kruhu Conny s impozantním bobtailem z jejího vlastního chovu v majetku maďarské majitelky a já musela Patchovi nenápadně vysvětlovat, že teď se opravdu nemůže vydat vstříct své druhé paničce.  Německý rozhodčí pan Hans Wiblishauser vybíral opět deset finalistů do užšího výběru a myslím, že je snem snad každého chovatele, který chová dvě plemena – aby stály oba jeho odchovy ve skupině ve finále. To se podařilo  v Bratislavě –a do užšího finále postoupil jak Patch, tak bobtail. Vyhrát skupinu na evropské výstavě je dalším snem mnoha chovatelů – pro Conny a majitelku bobtaila se tento sen stal v Bratislavě skutečností ! Myslím, že i já s Patchem jsme neudělali chovu Firstprizebears na evropské scéně ostudu a já si tento sen zatím budu ještě snít – ostatně i to co jsme s Patchem v Bratislavě dokázali patří do kategorie splněných snů !

Vzhledem k časovému zaneprázdnění jsme se až po soutěži skupin vrátili do stánku Pedigree, kde bylo možné získat cenu za BOB – batoh a fotografii jejíž pořízení je sponzorováno právě touto firmou. Bohužel fotografům, kteří hned na místě fotografie tiskly, vypověděla službu technika a tak nám bylo doporučeno vrátit se až druhý den. Neplánovaně jsme tedy vyjížděli z Bratislavy až v sobotu v odpoledních hodinách a v mezičase přípravy fotografie jsme stihli zaskočit do pavilonu A , kde se konala speciální výstava – jejíž výsledky naleznete níže. Cestou z Bratislavy jsme se zastavili na nádherné louce, kterou bych si skoro tipla na golfové hřiště – jen ty jamky tam chyběli. Pro naše psí šampiony to bylo přímo ideální místo, kde se mohli vyběhat a my si mohli užívat pohledu na naše spokojené šampiony. Do Prahy jsme dorazili až v době, kdy byla celá zahalená do tmy, ale protože bylo na říjen velmi příjemné počasí nic nám nebránilo projít se po Karlově mostě a obdivovat kouzelné panorama osvětlených Hradčan.

První říjnový víkend roku 2003 pro mne navždy zůstane jedním z těch, na které se nezapomíná ! Díky všem, kteří k tomu přispěli třeba jen milým slovem !

ÓLenka Klimova, KIAORA

Výsledky Evropské výstavy psů – Bratislava 3.11.2003 / Results

Judge: Vic Salt/Great Britain

Výsledky speciální výstavy bearded collií – Bratislava 4.10.2003 / Special show results

Rozhodčí/Judge: Ildiko Muszlai/Hungary

Všechny výsledky bez záruky.

zpět