Euro Dog Show Paris

 

Nejméně od začátku roku 2002  jsem se těšila na „evropku do Paříže, přihlásila jsem svou mladou skajteriérku  a těšila se jak si budu užívat jarní rozkvetlé Paříže. Kdy jindy ostatně zvolit premiéru návštěvy tak romantického místa než na jaře? Všechno tak hezky zapadlo do sebe a já si již předem nádherně vymalovala svůj výlet do Paříže. Jenže člověk míní a věci se mění. Rychleji než oficiální dopis od pořadatelů se rozšířila zpráva, že výstava je přesunuta z dubna na listopad z důvodu požáru výstaviště. Tato zpráva změnila mé plány  a to nejen ty týkající se výletu do Paříže jako města, ale též ty výstavní.

Na dubnovou výstavu jsem se neodvážila ještě přihlásit Lindu – na třídu mladých už byla moc velká holka a do třídy otevřené zase přece jen nevyspělý teenager. Ovšem přesun výstavy na pozdní podzimní termín už byl přece jen pro Lindu v tomto směru výhodnější.

Přípravy na cestu začali zajištěním hotelu – těch levných typu Formule 1 je naštěstí ve Francii víc než dost a v okrajových částech Paříže obzvlášť – jen kdyby to značení bylo o něco preciznější. Francouzi jsou pověstní svým pohodovým a v některých směrech až nepraktickým přístupem k životu a každý kdo Francii miluje musí být alespoň v koutku duše bohémem. Kdo touží po pořádku, řádu a jasně daných pravidlech ten ať raději do Francie nejezdí, ovšem musí se smířit s tím, že nikdy neochutná ranní croissant s kávou na malé židličce v titěrné pařížské kavárničce, kde se hovor postarších přátel jejichž visáž nenechá nikoho na pochybách  o šarmantnosti Francouzů, ale především Francouzek v každém věku, mísí s hovorem dělníků u sklenice piva, sázkařů vedoucích hádku, na který fotbalový tým bude nejvhodnější dnes vsadit a  šumem listí pod nohama unaveného číšníka. Ovšem to je jen střípek té barevné mozaiky, kterou Francie nabízí a jejíž nepatrný kousek jsem měla možnost poznat při svých několika jen velmi skromných návštěvách Francie.

Cesta do Paříže probíhala v klidu a pohodě po německých dálnicích až do francouzského Metz a dále po placené francouzské dálnici až do Paříže. Snad abyste si zlepšili náladu po zaplacení mýtného na francouzské dálnici – je tato lemována na několika místech uměleckými výtvory různých geometrických tvarů.

Po zhruba 1200 km se konečně ubytujeme v hotelu – ačkoliv nás téměř celou cestu provázelo sluníčko, v okolí našeho hotelu jsou trávníky mokré a tak je na venčení potřeba nazout Lindě botičky a pořádně se proběhnout. Pořádně se proběhnout obvykle znamená, že Linda neskrývá svůj temperament a opravdu se vydá se proběhnout a já za ní neustále běhám, abych sbírala a opět navlékala ponožky, které si šikovně sundá vždy, když si jednou nohou na ponožku stoupne. Pro objektivnost však musím říct, že často si v zápalu skoku, přískoku, či rozběhu ani neuvědomí, že si na ponožce stála a tak to vlastně vůbec nedělá schválně (nebo si to jenom myslím?)

Večer se na recepci hotelu ještě ptáme na cestu k výstavišti, ovšem vysvětlení se mi zdá dosti složité a tak se rozhoduji spolehnout se ráno na svůj orientační smysl a práci s mapou. Koneckonců nás ještě čeká večeře s  přáteli, kteří jsou ubytováni v jiném hotelu ovšem směrem k výstavišti a tak si alespoň část trasy ještě večer projedeme. Už tehdy si však ověříme, že dopravní značení není nejsilnější stránkou Francouzů a já raději posouvám čas ranního vstávání ještě o půl hodiny dříve. Po výborné večeři a milém posezení se vracíme do hotelu, holky ještě vyvenčíme a je nejvyšší čas se trochu prospat. Opravdu jen trochu, poněvadž našimi sousedy jsou Španělé taktéž kynologové, kteří se v pozdních večerních hodinách vrátili a ještě dlouho slavili své vítězství.

Ráno nás uvítá nemile – dešťově. Nastává tedy rychlé venčení a balení všech výstavních nezbytností. Po příjezdu na parkoviště se setkáváme s obvyklými instrukcemi k co nejvzdálenějšímu parkování od pánů manažerů parkování, kteří často ani nemají potuchy, kde probíhá přejímka psů. Výstaviště se zdá býti provinčním letištěm, na okraji Paříže. Při prvním vstupu do haly jsem neměla pocit, že bych se nacházela na tak prestižní akci jakou Evropská výstava psů jistě je. Bohužel ani později ve mne tento pocit nebyl probuzen. Jednotlivé kruhy byly pokryty kobercem a odděleny bílým plůtkem – velikost kruhu mne velmi zarazila – při větším počtu psů v jedné třídě by se tam ani všichni nevešli. Kruh pro skye terriéry ve vedlejší mnohem nevzhlednější a tmavší hale byl však o poznání větší. U všech kruhů chyběli tabule pro zapisování výsledků a mnozí z nás pátrali po konečných výsledcích až v teple domova, na internetu – jednalo se skutečně o pátrání a přátelskou výpomoc, neboť když jsem se sháněla po výsledcích přímo na výstavě, byla jsem sice odkázána na internet, ovšem adresu stránky, kde budou výsledky zveřejněny nikdo z personálu neznal (nebo byla tajná?).

Pod známou chovatelkou Janet Lewis (ch.st.Potterdale) z Velké Británie jsem ještě neměla tu čest vystavovat a tak jsem byla zvědavá, jak na její posuzování, tak na konkurenci. Musím přiznat, že jsem očekávala mnohem vyšší účast přihlášených beardie – celkový počet 68 byl pro mne celkem zklamáním. Myslím, že evropské výstavě by slušel vyšší počet přihlášených beardie, stejně tak bych čekala vyšší mezinárodní účast. Dle očekávání bylo nejvíce psů domácích Francouzů a mezinárodní účast nebyla přiliš silná (de facto se opakovala situace světové výstavy v Amsterdamu, kde nebylo vidět mnohé ze zahraničních chovatelů a vystavovatelů). Tentokrát má fena Firstprizebears Z´Waikiki „Linda“ nezůstala v hájení českých barev osamocena, ale česká účast byla posílena ve třídě šampionů psů Ch.Scottsdale Esquire „Barney“ manželů Dejmkových a přihlášena byla též ve třídě šampionů fen Ch. Amazing Grace The I&TT Revue „Grace“ pana Jennela, která se bohužel nezúčastnila.

Paní rozhodčí posuzovala v klidu a s přehledem, každého psa důkladně prohmatala, individuálně posoudila pohyb a nadiktovala posudek. V početněji obsazených třídách si poté vybrala psy do užšího výběru. V jejím rozhodování hrál velkou roli pohyb psa a rozhodně se nenechala ošálit jen srstí a její úpravou. Zvláště určení vítěze třídy otevřené vzbudilo v okolostojících divácích rozpaky, majitel vítězného psa totiž v úpravě srsti svého miláčka zaostával minimálně o třídu oproti svým soupeřům. Okamžitě se mezi diváky rozvinula diskuze, zda a do jaké míry by též celková prezentace jedince měla hrát roli na výstavách zvláště vrcholového typu.

Dle očekávání se Evropským vítězem a BOB stal MultiCh. Offenbach de Chester, chovatele a spolumajitele p.Bernardiho a spolumajitelky Anne Pettit. Světovou vítězkou se stala fena ze třídy otevřené  Love Forever Black Walk of Fame chovatele a majitele: manž.Kuijper. Z českých zástupců se nejlépe umístila Firstprizebears Z´Waikiki – svým třetím místem ve třídě otevřené hned za dvěma fenami, které si později rozdělily tituly Světové vítězky – CACIB a res.CACIB, mi udělala velkou radost.

 

Často se mne lidé ptají čím se  odlišuje tak prestižní akce jakou je evropská nebo světová výstava od všech ostatních? Musím odpovědět, že téměř ničím, respektive ničím až tak zásadním. Ano na výstavách podobného typu se sejde mnohem víc pejsků než je obvyklé na běžné mezinárodní výstavě, možná tam panuje trošku slavnostnější a tím pádem napjatější atmosféra – ale to zdaleka není pravidlem, důkazem budiž právě Paříž. Rozhodně se není třeba bát vyrazit na výstavu podobného typu ani s pejskem, který není ostřílený šampion. Stačí když bude zvyklý se vystavovat – přece jenom udělat si ostudu se beardedkou vzpouzející se na vodítku není zrovna na výstavě podobného typu vhodné – a jeho páníček zvládá naprosto základní výstavní rutinu tak jak je zvyklý z výstav, které běžně navštěvuje. Pokud i přesto panuje trošku obava před výstavou podobného typu, je dobré si zajet na nějakou významnou mezinárodní výstavu, které též mívají vyšší účast a specifickou atmosféru připomínající akce nejprestižnější- např. německý Bundessieger v Dortmundu, Winner v Amsterdamu, nebo Bruselská výstava v Belgii, Miláno v Itálii, popř. Bundessieger v Tullnu v Rakousku a tam si vše vyzkoušet jaksi nanečisto. V roce 2003 se však nabízí výborná šance být při tom a nejezdit daleko – mám na mysli Evropskou výstavu psů v Bratislavě v říjnu. Prestižní výstava téměř za humny, v prostředí většině z nás velmi dobře známém. Těším se, že se Euroshow v Bratislavě potkáme se svými chlupáči v  hojném počtu.

 

Tato reportáž z Paříže by jistě nebyla kompletní, kdybych se nezmínila o úžasném a nejširší kynologickou veřejností jistě nečekaném i když rozhodně ne nezaslouženém vítězství Best In show psa plemene Kerry blue teriér Ch. Gaeltacht Iosac Aduaidh české majitelky paní Evy Neduchalové. Srdečně gratulujeme!

 

            ÓLenka Klímová 

 

Výsledky

 

Psi - tř.otevřená / males open cl.

V1, CACS

Paddington des Bergers des Mille et Une Nuit

V2, res.CACS

Roi de Coeur de Chester

V3

Socrate de Chester

V4

Please de Chester

V

Renoir De L´Ouvernhat

V

Never Ending Storm of Debora´s Farm

V

Oxbow de Chester

V

Only One du Mas de L´Oisonniere

V

Renoir des Berger des Mille et Une Nuit

V

Oh Kosmeo de Chester

V

Love Forever Black Magic Star

VD

Especially For You Reggae

VD

Romeo de Shaleemar

VD

Simba

VD

Shetlanas Fawn Tuan

VD

Revanche des Monts de Gatine

 

Psi – tř.šampionů / males - champions

V1, CACIB, Evropský vítěz, BOB

Ch. Offenbach de Chester

V2, res.CACIB

Ch. Scottsdale Good Looking

V3

Ch.Nestor of Blue Eden

V4

Ch. Double Scotch Blue Jolly Joker

V

Ch. Scottsdale Esquire

V

Ch.Paris by Night des Emeraudes du Lac

 

Psi – tř.mladých / males juniors

V1, Evropský vítěz mladých

Breaksea Twist and Shout

V2

Undoubted Ly Blue of Debora´s Farm

V3

Top Dancer of Debora´s Farm

V4

Taram de Shaleemar

V

Nobility Flash of Hope

 

Psi – tř. dorostu / males youngsters cl.

Velmi nadějný 1

Curiosity Cross My Heart

Nadějný 2

Berlioz des Bergers de Same

 

Feny – tř.otevřená / females open cl.

V1, CACS, CACIB, Evropská vítězka

Love Forever Black Walk of Fame

V2, res.CACS, res.CACIB

Balidorn Paprika Dragon

V3

Firstprizebears Z´Waikiki

V4

Zabou des Bergers de Samme

V

Rumba de Sausseron

V

Symphonie du Clos de la Remarde

V

Rome Antique des Bergers des Mille et Une Nuit

V

Rose Diamond of Debora´s Farm

V

Solana de Chester

VD

Rumba des Cretes Quercynoises

VD

Countess Maxime of the Benjy Bunch

 

Feny – tř.šampionů - females champion cl.

V1

Nougatine des Coteaux de Baille Vent

V2

R´Du Temps De Chester

 

Feny – tř. mladých / females junior cl.

V1, Evropská vítězka mladých

Samantha de Chester

V2

Something Else Samsara Shine

V3

Twisting Jive of Debora´s Farm

V4

Philemon Winter Bell

V

Seed of Champion

V

Allistar´s Xpress Yourself

VD

Unchained Melody of Debora´s Farm

VD

Semiramis des Bergers des Mille et Une Nuit

 

Feny – tř.dorostu / females youngsters cl.

Velmi nadějná 1

Curiosity C´Drk Angel

Velmi nadějná 2

Bluestar des Bergers de Sammes

Velmi nadějná 3

Betty Boop des Bergers de Sammes

Nadějná 4

Happy Adventures Dutch Delight

 

Feny – tř. veteránů / females veterans

V

Ch.Something Else Je Reste Ici

 

 

 

 

zpět